Historie obce

Ves Sulejovice patří k vesnicím, které mají velmi zajímavou minulost a jejíž kořeny sahají až do pravěku.

O pravěkém osídlení již z druhé poloviny 3.tisíciletí před naším letopočtem svědčí nález 40 hrobů lidu se šňůrovou keramikou, které byly nalezeny v letech 1947 – 1948 a 1953. Stejně tak to potvrzují další nálezy z konce 3.tisíciletí a první poloviny 2.tisíciletí před naším letopočtem tzv. únětické pohřebiště, nález se datuje do roku 1957. Veškeré tyto památky jsou uloženy v muzeu na Hluboké.

První bezpečná zpráva o Sulejovicích (ve středověku též Sulevice) pochází z roku 1251, kdy jsou doloženi Pavlík a Štěpán ze Sulevic. Není však jisté, zda prvním příslušníkem tohoto slavného rodu nebyl Bernard (Pukard), kanovník u sv. Víta v Praze a v letech 1236–1240 pražský biskup.

Kaplířové měli od počátku úzký vztah ke královskému městu Litoměřicím a v dominikánském klášteře, který založil podle staré tradice biskup Bernard, byla od 13.století rodinná hrobka. Část Sulejovic držel ještě hejtman z Trable, který ji v roce 1273 prodal litoměřickému měšťanu Dětmaru z Kouřimě.

V roce 1251 je již o vesnici písemná zmínka v kupní smlouvě mezi Smilem, rytířem z Lichtenburgu a ciste-riánským klášterem v Alt-Zellu. V té době již zřejmě v Sulejovicích sídlil rod Kaplířů, který se později psal Kaplířové ze Suiewitz. Kaplířové drželi Sulejovice až do roku 1627.

Kaplířové se Suiewitz patřili k významným rodům v Čechách. Připomeňme si například: v roce 1322, kdy římský král Ludvík Bavor pasoval na rytíře Buriana Kaplíře ze Sulevic za statečnost v bitvě u Mühldorfu. Ten v roce 1323 provázel prince Karla, pozdějšího císaře Karla IV, do Francie. Po něm se připomínají v letech 1341 – 1346 Pešek a Kunát ze Sulevic.

Jan Kaplíř ze Sulevic obdržel za své služby císaři Zikmundovi v roce 1436 listinu s majestátem císaře, ve které mu císař zapisuje majetek. 21.června 1621 byl na Staroměstském náměstí v Praze popraven mezi 27 českými pány Kašpar Kaplíř se Sulevic a Čížkovic, který seděl na Neustupově a Milčině. Jeho vnuk Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic, žil v letech l6ll- 1686, byl postavou v naší historii celkem spornou a tajemnou. Jako exulant musel žít v cizině. Byl hlavně vojákem. Na sklonku svého života byl velmi významnou postavou v bitvě o Vídeň roku 1683. Nechal postavit zámek Milešov.

V šestnáctém století při obnově Desek zemských byly do těchto vloženy dva zápisy a to roku 1543, že z rodiny Kaplířů jen ti musí se „ze Sulevic“ jmenovati a psáti, kteří Sulevice skutečně drželi.

I když nelze zjistit, zda Kaplířové byli od počátku vladyckým rodem, či zda byli nobilitováni až později, je jisté, že rozmach tohoto rodu úzce souvisí s vnitřní kolonizací, na které se Kaplířové zřejmě intenzivně podíleli. Byla to především západní část Českého středo-hoří, kde se usadili jednotliví členové rodu a založili pak četné větve Kaplířů (např. Milešov, Skalka, Chotiměř, Ostré Třebívlice, Želkovice, Újezd, Velemín, Zim, Dubice, Měrunice, Siřejovice, Solany, Marhostice, Šachov). Nalézáme je i v Podkrušnohoří a v okolí Duchcova.

Sulejovická tvrz se patrně vyvinula z vladyckého dvorce a je možno předpokládat, že již ve 14. století existovala, i když je písemně doložena až v roce 1454.

V Sulejovicích měl majetek i klášter Alt-Zelle ze Saska jako vůbec v tomto kraji při Labi (zvláště vinice), který pak Kaplířové z velké části získali. Za Václava IV. držel Sulejovice nejstarší ze tří bratrů Hanuš Kaplíř, kterému patřily i sousední Čížkovice. Jeho syn Jan Kaplíř se Sulevic, který je doložen v letech 1400–1445, většinou sídlil v Čížkovicích. Na počátku husitských válek byl zprvu věrným katolíkem a přívržencem krále Zikmunda. Získal proto, nejprve jako zástavu, majetek kláštera svatého Jiří v Praze. Na Třebenicku pak držel i hrad Košťálov, kde sídlil, a některé vsi litoměřického a mělnického proboštství. Roku 1426 však přešel na stranu Pražanů a stal se jejich hejtmanem v Litoměřicích. Na konci husitských válek se opět vrátil k císaři Zikmundovi, který mu roku 1436 potvrdil všechny jeho církevní zástavy. Získal i poslední zbytky majetku kláštera Alt-Zelle, a padělal proto ke konci husitských válek listinu dokazující jeho nároky na tento majetek. Jeho značný majetek zdědili synové Václav a Bušek.

Bušek se Sulevic seděl na sulejovické tvrzi a postupně soustředil ve svých rukou statky Sulejovice, Čížkovice a Košťálov. Po jeho smrti byl tento majetek v roce 1486 rozdělen a Sulejovice dostal syn Tobiáš (Dobeš). Podařilo se mu udržet celé Sulejovice, i když se roku 1509 klášter Alt-Zelle domáhal vrácení svého majetku. Tobiáš byl v letech 1507–1526 karlštejnským purkrabím a zemřel v roce 1529. Po jeho smrti drželi ves a tvrz synové Jan( zemřel 1535 bezdětný) a Václav (zemřel 1545). Sulejovice byly v této době spravovány z Košťálová a vládli zde další Kaplířové, mezi nimiž byl zajímavou postavou Václav, zvaný Baše, který se zúčastnil tureckých válek a dostal se snad i do zajetí. V roce 1599, dne 27. 4., bylo vloženo do Desek zemských -Dědicem panství se stává Václav Baše. Simonii a Alžbětě (sestry Václavovy) se přiznává byt ve tvrzi a 500 kop českých grošů. Když se Václav vracel 16. července l6l6 z Ahníkova domů, zavraždil ho při vystupování z vozu jeho vlastní dýkou, kterou mu vytrhl z pochvy, Vilém Hozlauer z Hozlau. Zůstal po něm nezletilý syn Jan Tobiáš, který však brzy zemřel. Sulejovickou tvrz držela jeho sestra Sidonie, podruhé provdaná za Vladislava Abdona Bezdružického z Kolovrat. Zemřela ale ještě týž rok, kdy byl zavražděn Václav Baše. V poslední vůli odkázala jednu polovinu Sulejovic svému synovi z prvního manželství Václavu Protivovi z Chudenic a druhou svému druhému manželu Kolovratovi a své dceři z tohoto manželství Zbyňce. Proti této poslední vůli matně protestoval Kašpar Kaplíř se Sulevic z třebívlické větve.

Sulejovickou tvrz, ovčín, dvůr, pivovar a vsi Lukavec a Rochov prodali věřitelé posledních Kaplířů roku 1627 za 43434 kop grošů míšeňských Adamovi z Valdštejna na Lovosicích. V roce 1655 byly prodány hraběnce Silvii Kateřině rozené Caretto Millesimo. Po její smrti roku 1664 přecházejí do rukou markraběte Leopolda Viléma z Baden-Badenu. A od té doby zůstaly Sulejovice až do konce feudalismu spojeny s lovosic-kým panstvím.

Po smrti Adama z Valdštejna roku 1638 se uvádí, že v Sulejovicích je tvrz od kamene s mnoha pokoji, sklepy povrchními i podzemními pod cihlou, ale že ves byla zbořena a je obydlena jen několika lidmi. V dalším průběhu třicetileté války byla zřejmě sulejovická tvrz při švédských vpádech tak silně poškozena, že roku 1654 z ní zůstaly jen zříceniny. Zachovaly se pouze sklepy. Vrchnost vystavěla na troskách tvrze sýpku, která byla připojena k panskému dvoru. Zbytky tvrze, původně obklopené vodním příkopem a valem, jsou dosud částečně zachovány, i když výstavba cukrovaru v roce 1855 silně narušila původní situaci bývalého panského sídla.

V osmnáctém století byly Sulejovice poznamenány válkami, neboť vojsko táhlo několikrát okolo vsi. Ves byla vydrancována a spálena. Roku 1783 přechází panství lovosické spolu se Sulejovicemi na rod Schwarzenberků z Krumlova.

Devatenácté století se ve vsi projevuje pokrokem a rozvojem. Roku 1846 byla postavena nová cihelna, stály při ní 3 pece. l.července 1848 byla zrušena robota. I v naší obci došlo k vykoupení z roboty. V té době byl majitelem Jan Adolf kníže Schwarzenberk. Roku 1855 byl vystavěn cukrovar a roku 1882 projel Sulejovicemi první vlak. Již v roce 1896 byla ve vsi založena hasičská požární ochrana.

Sulejovice - historické pohledy

20.století

Sulejovice, dvacáté století se vyznačuje rychlým růstem pokroku a techniky. Ves sice poznamenaly obě války, ale život se ubíral rychle dál. Roku 1906 byl založen tělovýchovný spolek (předchůdce dnešní TJ). Po rozpadu Habsburského domu a vzniku samostatné Československé republiky se ves rychle rozvíjela. Roku 1921 byla založena Fruta a. s. se sídlem v bývalém cukrovaru.

V r.1923 byla v Sulejovicích slavnostně otevřena česká škola. Došlo k příchodu exulantů a vznikla celá nová ulice (Husova). Koncem roku 1927 byla otevřena česká mateřská škola. Černý byl pro obec rok 1938 po odtržení Sudet, kdy část českého obyvatelstva odešla ze vsi.

Druhá světová válka poznamenala i naše občany. Někteří zahynuli v koncentračních táborech a vězni cích, někteří se vrátili zpět do vsi. Podle sčítání lidí, domů a bytů měla ves Sulejovice v roce 1950 214 domů a 866 obyvatel. V roce 1953 bylo zřízeno přírodní divadlo. Po dobu jeho existence došlo k mnoha úpravám a pro ves znamenalo mnoho dobrého, neboť na jeho prknech se vystřídaly dvě generace místních ochotníků a v době jeho činnosti zde hostovalo mnoho profesionálních souborů a umělců. V roce 1960 byl otevřen poštovní úřad, který dodnes ulehčuje život našich občanů. V roce 1961 byla provedena první etapa plynofikace obce, bohužel zbytek byl dokončen až v devadesátých letech. Vzhledem k tomu, že pokud byl mokrý rok docházelo i k záplavám a vylití Modly z břehů. V roce 1971 bylo přikročeno k regulaci toku Modly a zrušení rybníka. V sedmdesátých letech byl v obci vybudován vodovod, neboť došlo k velkému úbytku vody ve studních. Na katastru obce byl Státní statek Lovosice, farma Sulejovice, později i ředitelství Státního statku, Fruta a do katastru obce zasahuje Čížkovická cementárna, její nová podoba. Od roku 1990 se v obci mnoho změnilo. Nejen, že byla dokončena plynofikace obce, ale i veškerá kanalizace byla svedena do čističky odpadních vod. Obec má všude bezprašné vozovky a je i postaráno o veřejnou zeleň a dětské hřiště. Na katastru obce pracuje několik soukromých firem, jednou z nich je i zemědělská Terra Kaplíř, která v sobě nese hrdý název našich předků.

status:	obec
NUTS 5 (obec):	CZ0423 565695
kraj (NUTS 3):	Litoměřice (CZ0423)
historická země:	Čechy
katastrální výměra:	3,71 km²
počet obyvatel:	795
zeměpisná šířka:	50° 29’ 56’’
zeměpisná délka:	14° 02’ 17’’
nadmořská výška:	160 m
PSČ:	411 11
zákl. sídelní jednotky:	1
části obce:	1
katastrální území:	1
adresa obecního úřadu:	Náves 5, 411 11 Sulejovice
starosta / starostka:	Jan Masopust

Pamětihodnosti

Kostel Nejsvětější Trojice, původně gotický ze 14. století, po požáru roku 1788 v následujícím desetiletí přestavován.

Ze 14. století pochází kostel Nejsvětější Trojice – roku 1788 ale vyhořel a po požáru byl zbarokizován; původní gotické klenby se však dochovaly. Tvrz je v Sulejovicích doložena písemně až v r. 1454, lze však předpokládat, že se z vladyckého dvorce vyvinula již mnohem dříve. Patřil k ní ještě ovčín, dvůr a pivovar. Kaplířové ze „Sulewitz“ patřili totiž v Čechách k významným šlechtickým rodům již ve 14. století, např. Buriana Kaplíře ze Sulevic pasoval na rytíře za statečnost v bitvě u Mühldorfu sám římský král Ludvík Bavor. Další z rodu, Hanuš Kaplíř, sloužil Václavu IV. a jeho syn Jan Kaplíř ze Sulevic obdržel četné majetkové výhody za věrné služby králi Zikmundovi. Nejznámějším je asi rytíř Kašpar Kaplíř ze Sulevic a Čížkovic sezením na Neustupově a Milčíně, který byl 21. června 1621 popraven mezi 27 představiteli českého odboje na Staroměstském náměstí v Praze: jako rytíř byl sťat. Více než dvaceti členům rodu Kaplířů byly odňaty po pobělohorské persekuci statky.